V sobotu 27. 10. jsme zahájili podzimní prázdniny trochu netradičně. Z Moravy přifrčela četa a dovezla dušičkové zpravodaje, které bylo potřeba roznést. Večer se pak auty dojelo na štítarskou faru, kde pár vedoucích a 17 dětí pak společně strávilo celé dva dny prázdninování. Domů se odjíždělo ráno 30. 10., poslední den prázdnin.
Jak celé podzimní prázdniny vypadaly a co jsme všechno prožili popisuje Kačenka Bělčáková.
Přišli jsme v sobotu ráno na jeníkovskou faru a tam jsme se rozdělili do skupinek. Všichni jsme vyrazili do nějakých vesnic a tam jsme rozdávali dušičkové zpravodaje dům od domu. Chodila jsem ve Všechlapech s Laurou a Terezou Svátkovou. A Terka Svátková si poranila obočí na kolotoči. Pak jsme se ztratili, protože jsme neměli mapu, a taky jsme vykoupili obchod. Pak pro nás přijela Lenka autem a odvezla nás na faru. Pak jsme se rozdělili do jiných skupinek, ve kterých jsme měli jet autem do Štítar. Byla jsem v autě s otcem Markem, chvíli jsme se modlili a pak jsme pomalu usínali a stejně se nám to nepovedlo. Všichni jsme si povídali a pak jsem se navzájem pošťuchovali. Unavení jsme dorazili do Štítar asi v deset hodin večer. Čekali jsme dlouho na kufry a než ostatní auta dorazila, tak jsme si hráli v pokoji. Pak dorazily kufry, všichni jsme byli unavení, tak jsme si lehli a rychle usnuli.
Ráno jsme měli budíček v sedm hodin, protože jsme šli v osm hodin na mši. Perla nám každé ráno dělala copánky. Když jsme se vrátili ze mše, otec Marek za námi přišel a vyprávěl nám příběh. Pak nás Eliška zavolala do kuchyně a psali jsem pravidla (po snídani) pro společné soužití na faře. Pod pravidla jsme se všichni podepsali. Eliška nám následně řekla, jaký bude program. Vyráběli jsme z modelíny andílky a různé věci, které jsme pak nabarvili. Všichni jsme šli na zahradu, kde se konala olympiáda a Julinka a Románek pořád lezli Kájovi do auta (Románek dělal, že řídí). Julinka tam našla jablka, která jsme pak snědli.
Večer jsme šli podívat, kde bydlí ve Štítarech koně. Já a Laura jsme se bály tmy, tak jsme se Zdenkou diskutovaly, ostatní jsme viděly daleko, tak jsme se nakonec vrátily na faru. Táňa nám pak dala ,,za trest“ umýt nádobí. Pak jsme pomáhaly dělat bábovku. Ostatní dorazili a dozvěděla jsem se, že ke koním nakonec nedošli, protože padla hustá tma a mlha, tak to vzali kolem hřbitova, kde se připojil otec Nik, a vrátili se taky na faru. Večer byla noční hra, kdy jsme chodili po jednom do pokoje ve tmě a hledali jsme baterkou písmenka, ze kterých Natka složila podle návodu modlitbu za zemřelé. Pak jsme koukali na Prince egyptského a přitom jsme usnuli.
Další den jsme mohli dlouho spát, ale vstávala jsem s Laurou stejně brzo. Potom jsme snídali a hráli hry. Po obědě byl polední klid a hráli jsme si. Někteří spali a někteří si hráli na zahradě. Zlobivci nosili dřevo a ochotní dávali lístečky do časopisů. Pak se šlo na ty koně, kam jsme včera nedošli. Měli jsme štěstí, protože zrovna u nich byla majitelka, která nám je pustila do ohrady a řekla nám, jak se jmenují. Byl tam malý poník, který se jmenoval Evžen lovec žen. Pak jsme pokračovali v procházce a říkali jsme si otázky za bonbony a za body a na zpáteční cestě jsme potkali koně, který utekl z ohrady. Těšili jsme se na faru, protože začalo pršet a hrozně foukal vítr. Dokončili jsme otázky na faře, pak jsem vyráběli lampiony, se kterými jsme potom šli na hřbitov. Hrozně moc foukal vítr a svíčky v lampionech nám vždy zhasly. Já jsem se bála a nešla jsem. Povídala jsem si s Táňou. Ostatní pak vyprávěli, že došli na hřbitov. Každý měl jít sám s lampičkou k jednomu hrobu a pomodlit se za zemřelé a lampion mohl nechat na hrobě. Jenže nakonec šli všichni naráz, protože vítr zhasl všechny svíčky v lampionech a byla tím pádem tma. Mnoho dětí věnovalo lampion opuštěným hrobům. Pak bylo vyhodnocení bodů a chodili jsme si do pokoje vybírat odměny.
Pak jsme šli spát a druhý den ráno jsme jeli domů čtyřmi vlaky a autobusem.
Celé prázdniny se mi moc líbily, protože se všichni vedoucí chovali jako naši kámoši.
Kačka Bělčáková
