Tvoření s dětmi

Jarní prázdniny na faře ve Štítarech

Děti z okolí Jeníkova se o jarních prázdninách vypravily na Moravu, aby tam prožily zábavných pět dnů, při nichž kráčely blíže k Bohu. Malebný městys Štítary na Moravě ve středu 21. února L.P. 2018 již podruhé během čtrnácti dnů přivítal návštěvu z dalekých krajů blízkých farnosti Jeníkov.









Po masopustním třídenním pobytu nestačila fara pořádně vychladnout a znovu v ní zazvučelo hravé pokřikování živých dětí ze severu Čech.

Po příjezdu se venku setmělo, ale děti vedeni vedoucími přesto vyšly do zdejších pokojných ulic, aby se s nimi seznámily. Na závěr procházky si mohly vyzkoušet svoji odvahu, když jim bylo nabídnuto vykonat ve formě stezky odvahy na hřbitově - osvětleném jen světýlky na hrobech - modlitbu za duše zemřelých. Obavy z duchů v nich sice vyvstávaly, ale síla modlitby způsobila, že to nakonec poměrně jednoduše zvládly. Po návratu na faru adrenalin z temného hřbitova vystřídalo lechtání smíchem rozechvěné bránice, když jsme se měli navzájem poznávat v právě nakreslených autoportrétech. Následovala soutěž s pantomimou. Před spaním nás navštívil otec Marek a vytyčil zítřejší program - poprosil nás o pomoc s roznášením Charitou organizovaných postních pokladniček v sousední obci Šumná. V závěru dne nám požehnal.


Čtvrteční dopoledne bylo na programu modelování. Pro zájemce byla připravena zkušební tvorba reliéfu podle předkresleného vzoru s výjevem boje sv. archanděla Michaela se zlým duchem. Na faře se rozhostila tvůrčí atmosféra. Do tohoto soustředění přišel opět otec Marek a při práci nám vyprávěl, jak se svými farníky stavěl unikátní kostel v Šumné. Výtvarné tvoření se kolem poledne rozdělilo do dvou proudů. Jeden se nadále věnoval sochařské činnosti a druhý se přičinil v kuchyni, kde se odlévaly palačinky.
Po obědě jsme se rozdělili do skupinek a vydali se přinášet obyvatelům obce Šumná postní pokladničky. Děti se naučily od otce Marka jména a strašné nemoci 3 chudých dětí na Ukrajině, pro které Charita letos sbírá almužny pomocí postních pokladniček. Některé z dětí byly takoví borci, že byly schopny překvapeným domácím i naznačit, jak mají peníze do pokladničky ušetřit: „nedát si čokoládu a peníze dát do pokladničky“.
Naše pochůzky ukončil začátek mše svaté v Šumné, jíž jsme se zúčastnili. Po mši svaté jsme se připojili k „dětské“ křížové cestě, v níž se Kristovo utrpení ztotožňovalo s těžkostmi dětského života.
Večer se dostalo na řadu promítání filmu o sv. Filipu Neri (1.díl), který nás inspiroval k lásce a trpělivosti.


V pátek dopoledne jsme s dětmi přešli silnici před farou a vešli do kostela sv. Jiří ve Štítarech. Poté co jsme se uctivě poklonili Pánu Ježíši ve svatostánku kostela, jsme dětem podali výklad o vybavení kostela. Děti samy poukázaly na obrazy křížové cesty a tak jsme si také prošli a zopakovali, co každý z nich znázorňuje.
Po odpočinkové přestávce jsme se všichni zapojily do přípravy postního jídla – bramboráků. Během vaření se v nás začaly rodit nápady pro divadelní představení dětí, které by mohlo zužitkovat jejich hudební nadšení a pohybové nadání. Když se k nám odpoledne připojily i děti z moravských farností Fatymu, v nichž jarní prázdniny proběhly již začátkem února, dali jsme se tedy do nacvičování krátké pohádky O kůzlátkách. Děti byly motivované k výkonům i tím, že jsme pozvali otce Nika a otce Františka, aby naše představení večer shlédli.
Odpoledne děti ještě plnili úkol projít si za světla Štítary a nakreslit vespolek mapu obce s vyznačením významných staveb.

Před večerní mší svatou ve štítarském kostele se děti aktivně zapojily do modlitby růžence s místními farníky. Při mši svaté k nám Bůh srozumitelně promluvil. Ve čtení z Bible nám Bůh odhalil své milosrdenství: „Mám snad zalíbení v zločincově smrti - praví Pán, Hospodin - anebo spíše chci, aby změnil své chování a byl živ?“ Otec Nik nám pak v kázání naznačil, že totéž smýšlení Bůh očekává i od nás: „Máme na lidech vidět to dobré, to lepší.“ Dále jsme při čtení Božího slova slyšeli: „jdi se napřed smířit se svým bratrem“. Při kázání se otec Nik ujistil, zda děti skutečně poslouchaly. Zeptal se: „ Máme se hádat?“ Jak ho příjemně zahřálo na duši, když slyšel odpověď bystrých dětí: „Máme se usmiřovat.“

Po mši svaté došlo na faře k premiéře nacvičeného představení a děti strhla herecká vášeň k obdivuhodným výkonům.
Po večeři procvičila naši paměť soutěž o pojmenování liturgických objektů na nákresu štítarského kostela.
Před spaním jsme byli napjatí na 2. díl filmu o sv. Filipu Neri. Povzbudil nás k radostnému pobroukávání: „na nebesiach“.


Sobota.
Dopoledne se na faře odehrála repríza divadelního představení pro otce Františka, při níž došlo k herecké alternaci. Po inscenaci navazuje pečení bábovky, hra piškvorky a hurá na výlet – 11.37 vyjíždí autobus směr hrad Bítov. Od zastávky autobusu je to ještě 2 km pěšky. Při cestě jsme vyšplhali na rozhlednu u Rumburaka, abychom přehlédli terén. Potěšili jsme se také v Zahradě se zvířaty. V těsném okolí hradu jsou pro nás rozmístěny atraktivní cíle – kaplička Panny Marie Královny, Mariánský sloup, památný strom, krásné vyhlídky na hrad i na soutok Želetavky s Dyjí u mostu. Do hradu nás zavedl sochař, prohlédli jsme si tam jeho ateliér. Na nádvoří stojí kaple s velmi vzácnou sochou Panny Marie Matky Naděje. Ještě než jsme se vypravili zpět, prošli jsme se pod hradem k místu, kde bývala původní obec Bítov - nyní jsme tam viděli jen základy budov, které byly zatopeny při vzniku přehrady v roce 1932. I v podhradí tok času zanechal památná kulturní místa – pomník svatému andělu strážnému, který tam nechal vystavět kdousovský děkan jako poděkování za záchranu života - řítil se tu dolů ze srázu, ale od smrti byl zachráněn. Dále pozůstatky tzv. morové kaple – obětní stůl ve vnější zdi hradu.
Po návratu na faru probíhal úklid fary.
Večer soutěž o nejlépe vyrobený obložený chlebíček – děti si „kupovali“ ingredience za správně zodpovězené otázky testující jejich vnímavost. Svou přítomností nás při tom poctil otec Nik, který nám před odchodem pověděl něco k nedělnímu liturgickému čtení evangelia: Pán Ježíš vybral ze 12 svých apoštolů 3 a vzal je s sebou na horu. Tam se před nimi proměnil tak, že jeho bílé roucho začalo zářit. Z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn". To platí i o nás. My jsme také Boží děti. Jako Boží děti máme následovat Pána Ježíše. Jsme Boží děti a máme následovat Pána Ježíše. Poté nám otec Nik požehnal.
Bylo vhodné, abychom večer své zážitky předložili Bohu v díkůvzdáních a prosbách. Kolovala rozžatá svíce a kdo ji držel, mohl přede všemi také vyjádřit, co se mu za celý prázdninový pobyt líbilo a nelíbilo.
Před spaním jsme si promítli fotky a videa, které nám něco z našeho pobytu zde připomněly i vizuálně.


V něděli od půl osmé ráno všichni s místními farníky prožili mši svatou ve štítarském kostele. Po snídani balení a odjezd – cesta je dlouhá, zítra škola. S Pánem Bohem!



Středa















Čtvrtek





















Pátek











Sobota






















Sdílet

| Autor: Karel Žák | Vydáno dne 27. 02. 2018 | 561 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak.