Nabízíme další kapitolu z brožurky
Pouť do Říma od A do Z, kterou napsali poutníci , sestavil Jan Peňáz a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
P jako Pokračování z Vranova neboli Pořád na sever
Jan Peňáz
V neděli 25. června brzy ráno s Františkem vycházíme z Vranova. Čeká nás 45 kilometrů do Valče, k rodičům P. Marka Dundy, kde přespíme. Trasa je dlouhá, dost unavující, aspoň však víme, kam přijdeme, že nás tam čekají a že se s nimi česky domluvíme. V pondělí máme před sebou posledních 33 kilometrů. Pan Jiří Zeman nám šel naproti až do Valče, takže vycházíme tři. Anděl Páně v Číměři se s námi už modlí další čtyři, a mají tak podíl na našem putování. V kostele v Budišově je už poutníků celkem sedmnáct. Další čekají u chaty mezi Rohy a Oslavičkou, odkud je vidět celé Meziříčsko a kopce až za Novým Městem, mým rodným městem, ačkoli pocházím ze Slavkovic. Modlíme se za rodný kraj a celou vlast a žehnáme jim.
Pak to vezmeme zkratkou do Oslavice, kus cesty vede také přes vysoké kopřivy mezi pařezy, v terénu jakým jsme na celé pouti nešli. Oslavičtí nádherně opravili kříž na jižním svahu nad obcí. Při vstupu do farnosti je požehnání tohoto kříže, znamení Ježíše Krista. K jeho 2000. narozením, které letos má, jsme mu chtěli dát svou pouť jako dárek. Otec Marek vysvětluje význam kříže. Na závěr dodávám, že ulice k němu vedoucí by se měla jmenovat Římská, protože tudy se vracejí poutníci z Říma, tímto směrem budou třeba někdy odcházet a loučit se s rodnou farností. Další zastavení je u oslavické školy a u kapličky.
U misijního kříže nad Čechovými sady je modlitba za město, které před námi leží jako na dlani. To už nás jdou desítky a všichni jsou rádi, že se aspoň částečně účastní naší pouti. Poděkování u sochy sv. Jana ,mého křestního patrona, na ostrůvku a už jdeme ke kostelu. S vděčností poklekáme a líbáme zem. U fary nás vítají děti v krojích, dávají nám perníkové srdce od paní Kališové s nápisem: Ať vám Pán Bůh oplatí všechny vaše oběti za nás hříšné ovečky přes hory a kopečky. Mladí zpívají píseň o tisíci mil, za nimiž je starý velký věčný Řím. U svatého Mikuláše sloužíme mši svatou na poděkování. Po šesti týdnech opět doma.
V úterý dojdeme do Měřína, po mši svaté odpočíváme a odpoledne končíme v Pavlínově u Řezníčků. S Františkem pak ještě jdeme 28.6. pěšky k hrobu mých rodičů v Jamách. V Obyčtově se k nám přidávají Jan Klíma a Miloš Sláma a nejbližší příbuzní. V jamském kostele, kde jsem měl před lety primici, děkuji za návrat a za život a prosím za zemřelé rodiče a ostatní příbuzné. Byla to silná chvíle, když jsem si uvědomil, že jsem vlastně došel po svých od hrobů apoštolů až k hrobu rodičů, kterým vděčím za život i za ty nohy. Pro dojetí se ani nemohu modlit nahlas a nechci, aby to na mě druzí poznali.
Na první červencovou sobotu pak do Netína dojdu s holí, která mě provázela po celou pouť a na které jsem dělal každý den zářez. Tam ji nechávám v kostele na znamení vděčnosti Panně Marii Průvodkyni na cestách, jejíž obraz k nám donesli před solunští bratři. Svatý Metoděj tenkrát ušel víc jak šest tisíc kilometrů. I za těch letošních třináct set však říkám upřímně Bohu díky.
R jako Rozdíl mezi italským a českým věřícím neboli Radost z odpuštění
Jiří Kaňa, moravský kněz studující v Itálii
Ital v sobě nic dlouho nenosí. Když má problém, zajde před svatostánek, přijde ke zpovědi- vše tam nechá nic neodkládá. Když pak odchází, uvěřil Bohu, že on to přijímá, že odpouští, že to nese s ním, že má zájem, aby to dobře dopadlo. Už odchází klidný, protože on Bohu důvěřuje. Český katolík se problémem sám sžírá, i když se modlí, moc na to nespoléhá, zpověď odkládá, pak z toho vyrůstají duševní poruchy...A přitom Bůh chce a může stejně pomoci Italovi i Čechovi. Jen kdybychom mu více důvěřovali.
S jako Silniční úvaha neboli Seznamy mrtvých u silnice
Jan Peňáz
Silnice a dálnici, tyto životě důležité tepny pro každý stát jsou pro poutníka stálou připomínkou smrti. Zvláště v Itálii všude vidí pomníčky obětem dopravních nehod, většinou bez náboženských symbolů. Často jsou u nich okrasné keře a stromy, často kytice, aspoň umělá, okolí je vždy udržované i po desítkách let od smrtelné události. Někde je místo hvězdičky u data narození Alfa a místo křížů u data úmrtí Omega. Je tam také uvedeno bydliště té oběti. Často bylo na opačném konci Itálii, přesto byl pomníček udržován.
Při pěším putování vidíme na krajnicích zabitá zvířata i ptactvo. V Rakousku na cyklistických stezkách bylo hodně krtků, pak ježků, kolem Benátek, německé myši, podél moře větší kožešinová zvířata s plovacími blánami, asi ondatry, pak zase ježci, také hadi, ptactva nepočítaně.
Na krajnici byly také vyházené lahve od nápojů. V Rakousku byly vždycky prázdné, v Itálii vyhazovali lahve s polovinou obsahu, někdy dokonce jen málo upité, jak si všiml otec Marek, každou takovou láhev svou holí odmrštil do příkopu.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
