Matka Tereza z Kalkaty - jméno, které zná celý svět. Tato žena s obrovským vybavením Božích darů se narodila v Jugoslávii. Nejdříve pracovala jako učitelka. Od roku 1949 se začala starat o ty nejchudší, umírající, nemocné, hladové...
Na podzim roku 1950 založila Kongregaci Misionářek lásky. Umírá po celoživotní neúnavné službě druhým 5.9.1997.
Pro tuto ženu byl Ježíš vším. Je tomu tak i u nás? Pro povzbuzení nabízím několik jejích myšlenek.
Úplné odevzdání se Bohu se musí projevit v maličkostech i ve velkých věcech. Neznamená to nic jiného, než prosté slovo: "Ano, přijímám vše, co dáváš, a dávám ti vše, co si bereš." A to je velmi jednoduchá cesta ke svatosti.
Jedna věc je pro nás nezbytně nutná - svátost smíření. Je svátostí lásky, svátostí odpuštění. Musíme chtít, aby vzácná krev smyla naše hříchy. Musíme jít k Bohu, abychom mu řekli, že litujeme všeho, čím jsme ho urazili.
Plodem ticha je modlitba.
Plodem modlitby je víra.
Plodem víry je láska.
Plodem lásky je služba.
Plodem služby je pokoj.
Vneste modlitbu do svých rodin, přineste ji svým malým dětem. Dítě, které se modlí, je šťastným dítětem.
Pro mne - je Ježíš můj Bůh.
Ježíš je můj snoubenec.
Ježíš je můj život.
Ježíš je má jediná láska.
Ježíš je mi vším ve všem.
Ježíš je mé všechno.
Ježíše miluji celým svým srdcem, celým svým bytím. Dala jsem mu všechno, i své hříchy, a on se se mnou zasnoubil s veškerou něžností a láskou.