Nabízíme poslední kapitoly z brožurky s názvem
Pane Bože, co mám dělat? aneb manuál pro člověka, který si v kostele připadá jako Alenka v říši divů, kterou napsal Petr Šabaka a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
POTKÁM CÍRKEV I MIMO KOSTEL?
Církev se na kostel neomezuje. Ba naopak, křesťanství se uskutečňuje
mimo kostel, v rodině, na pracovišti mezi přáteli i nepřáteli. Jestliže je pro
křesťana víra jen jako nedělní šaty, z nichž se v nedělní podvečer zase
svlékne a v pondělí byste nepoznali, že chodí do kostela, nepochopil, o co
jde. Může dávat okolí dokonce i pohoršení. Být křesťanem znamená
přijmout životní styl. Základní zákon, nejvyšší přikázání, které dal lidem
zakladatel křesťanství Ježíš Kristus, zní: „Miluj Boha nade všecko a druhého
člověka jako sama sebe.“
Proto se kolem kostela mohou dít ještě další velice zajímavé aktivity.
Vyučování náboženství dětí je takřka pravidlem. Pokud jste dali pokřtít své
ratolesti, jistě jste se při křtu zavázali, že jej doprovodíte „na práh kostela“. Je
to jedna z aktivit, které byste si mohli na začátku školního roku všimnout.
Některé farnosti pořádají různé přednášky, charitativní akce, sportovní
vyžití, poutě, biblické hodiny, setkání maminek, tatínků, seniorů, dětí,
mládeže, rodin... Při nich můžete najít přítele a podporu na rozbouřeném
moři, které se nazývá život.
tím také ruku v ruce jde zodpovědnost za spoluúčast na těchto
„podnicích“. Nefunguje nikdy dlouho, jestliže se sejdou pouze konzumenti.
Ti pak snědí vše a odejdou. Jak výstižná je moudrost: „Jaké si to uděláš,
takové to máš.“ A společenství církve je postaveno na tomto základě.
Chcete-li něco dělat a je to dobré, obraťte se na církev, nabídněte své dary.
Najdete široké pole příležitostí, co se životem. Člověk žijící z víry se snad ani
nedokáže nudit.
Svědectví
Přijměte jedno svědectví člověka, který v kostele našel to, co hledal.
„Ptáš se mě, co mi dělalo potíže, když jsem začínala chodit do kostela.
Co se mi zdálo trapné, nepochopitelné. Odpověď zní jinak, než sis možná
představoval.
Do kostela jsem začala chodit ve chvíli, kdy se mi věci přestaly zdát
divné a nepochopitelné. Už dávno (vlastně odmalička) jsem cítila potřebu
věřit v Boha. Když jsem přijela do Itálie (to mi bylo sedm let), všude jsem se
setkávala s Kristem. Byl na každém rohu. Stačil třeba nějaký film v kině
nebo v televizi, debata ve škole, obraz v muzeu. Ohromeně jsem se dívala
a poslouchala, otáčela jsem se za ním. To už mě tenkrát přitahoval
a oslovoval Duch svatý. Někdy jsem s Bohem i mluvila, i když svými slovy,
bez modlení. Do kostela jsem nechodila, myslela jsem, že to tam není
zajímavé a že to nepotřebuji. Trvalo to dlouho, jsem tvrdohlavý člověk. Pak
jsem jednou v krizové situaci měla jistotu, že Bůh mě poslouchá a je mi
blízko. Najednou jsem měla příležitost jít na mši do Nepomucena (česká
kolej v Římě) a tam jsem cítila přítomnost Boha. No a pak už stačilo malé
znamení. V Nepomucenu se mi líbilo, jak vám bohoslovcům září oči
nadšením. Radost pana rektora při kázání, krásný zpěv sester při mši. Líbilo
se mi, že jste lidi jako já. Někdo mi podal ruku a pak už to bylo všechno
jednoduché a přirozené. Nejdůležitější je láska a vědomí, že člověk není
souzen, ale že mu může být odpuštěno. Že Bůh nás miluje, i když děláme
chyby.
Ptáš se mě, co bych chtěla nevěřícím, v kostele hledajícím, poradit.
Radím jim, aby neměli strach a hledali dál. Kdo hledá, najde. A když někdo
hledá, znamená to, že na něco čeká. Jednou jsi řekl, že se nemáme šplhat do
nebe, protože Bůh přijde sám dolů za námi. Kdo hledá, najde. Kdo čeká,
dočká se. Lucie.“
ZÁVĚR
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomohli tyto stránky
sestavit, kteří se odhodlali svěřit mi své zkušenosti z prvních setkání s církví.
Možná vás napadly další tisíce otázek, které se týkají křesťanství. Na
některé otázky jsem již snad odpověděl, jiných jsem se letmo dotkl a mnoho
dalších jsem neřešil. Pokud by vám přesto odpověď na tyto a další nedala
spát, již víte, kam se obrátit. Vždyť i Ježíš, zakladatel křesťanství slibuje:
„Kdo hledá, ten najde.“
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 12 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
