Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Pane Bože, co mám dělat? aneb manuál pro člověka, který si v kostele připadá jako Alenka v říši divů, kterou napsal Petr Šabaka a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Pohřeb
Smrt je bolestnou událostí. Někdo blízký zemře a po něm zůstává díra.
Přesto jako příbuzní máme na starost uspořádat rozloučení. V podstatě máte
čtyři možnosti. Buď neuspořádáte žádné rozloučení a popel svého
příbuzného rozsypete na rozptylové loučce nebo uspořádáte ryze civilní
rozloučení v krematoriu, nebo požádáte nějakého kněze, aby na rozloučení
před kremací promluvil a nebo můžete požádat o pohřeb přímo v kostele.
Zvláště když zemřelý chodil do kostela pravidelně a v církvi byl aktivní, je
dobré a jeho důstojné, aby měl pohřeb v kostele.
Společenství církve je plné vazeb, o nichž lidé, kteří do kostela nechodí
pravidelně, ani nevědí. Často se tito na pohřbech diví, jak byl jejich příbuzný
známý a třeba i oblíbený.
Jeden člověk byl velmi překvapený z pohřbu třináctiletého chlapce.
Čekal velice smutný pohřeb, ale ten se nesl ve slavnostním duchu. Z pohřbu
se stala slavnost doprovázení na práh nebe. Odtamtud nás ten mladý chlapec
bude jednou vítat.
V křesťanské optice není smrt pouze dokonaností života, ale je
i dokonalostí života. Přítomnost zemřelých příbuzných v našich vztazích se
smrtí nepřerušuje, ale pouze proměňuje. Křesťané věří, že lidská duše je
nesmrtelná, že dál žije, že nám na naší životní cestě nějakým způsobem
pomáhá.
Odkud křesťané berou tuto naději, tento optimismus? V centru
křesťanské víry se stala klíčová událost Kristova zmrtvýchvstání. Jestliže
Kristus vstal z mrtvých, máme naději, že i my jednou z mrtvých vstaneme.
Postoj křesťana ke smrti je pak „smát se uprostřed slz“. Na jedné straně
křesťané prožívají smutek z rozloučení se svým blízkým, na druhé straně
mají onu naději na shledání.
Ještě bych se rád zmínil o dvou dílčích otázkách. Zamyslel bych se nad
krematoriem jako místem rozloučení a vyjednáváním pohřbu s knězem.
Víte, jaký je rozdíl mezi rozloučením v kostele a krematoriu? Do
kostela přichází člověk již jako malý, když ho tam jeho rodiče přinesou, aby
ho nechali pokřtít. Malý človíček doprovázený svými rodiči pak do kostela
chodí neděli co neděli, poznává své vrstevníky, poznává své životní
hodnoty. Jeho víra projde krizí. Víra dítěte musí být přetavena ve víru
dospělého člověka. Dospělý věřící křesťan nalezne také své nezastupitelné
místo ve společenství církve. Řekněme, že se třeba ožení nebo provdá. Kde?
Zase v tom svém kostele. Doprovodí do kostela i své děti. Chodí jednou
měsíčně ke zpovědi, kde se pere se životem a se sebou samým a kde vítězí.
Jako zralý člověk mnoho času stráví na kolenou, aby Bohu přinášel prosby za
druhé lidi, za mír ve světě, za hojnost, za osamělé, nemocné, děti, mladé,
rodiny i staré, prostě za celý svět. Kostel se mu stává druhým domovem.
Tento člověk pak zemře. Společenství lidí, se kterými tento druhý domov
sdílel, se s ním v kostele rozloučí. V kostele se žije celý život. Krematorium je pouze smrt. Je to dům smrti. Kostel naproti tomu je domem života.
Krematorium kastruje plnost života, do které patří i smrt. V krematoriu
pouze pláčeme, ale náš život nedoprovází pouze pláč.
Když přijdete na faru domlouvat s knězem pohřeb, pokuste se
rozpomenout na svého zemřelého příbuzného. Říci: „Pane faráři, maminka
byla hodná, pro rodinu, starala se o domácnost a pracovala v hospodářství...“
to je málo na nějakou promluvu. „Pane faráři, ale vy to umíte říci,“ slyšel
jsem často jako tečku za dotazováním kněze na podrobnosti.
Moc mu pomůžete, když si rozmyslíte jakou životní moudrost vám váš
příbuzný zanechal. Je to duchovní dědictví, ke kterému se váš příbuzný
musel těžce probojovávat. Na vás, jako další generaci, záleží, jak s tímto
dědictvím naložíte. Kněz o tomto dědictví může mluvit. Může ho zmínit
jako základy, na nichž vy pak můžete dál stavět hodnotu, kterou vám váš
zemřelý příbuzný odkázal, můžete ji dále rozvíjet.
Můj děda například říkal: „Drž se pevně moudrých lidí, hlupák tě
ničemu nenaučí.“ Já jsem svého zemřelého dědu vzal vážně. A myslím, že
jsem neprohloupil.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 12 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
