Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Pane Bože, co mám dělat? aneb manuál pro člověka, který si v kostele připadá jako Alenka v říši divů, kterou napsal Petr Šabaka a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Mše svatá
Mše svatá, jinak nazývaná Eucharistie, Večeře Páně, Lámání chleba,
Nejsvětější oběť nebo Liturgie, je pro věřící křesťany středem a vrcholem
společného vztahu k Bohu (modlitbou). Křesťané věří, že během tohoto
obřadu se setkávají s Ježíšem v jeho slově a přijímají jeho tělo a někdy i krev.
Mše je zpřítomněním Poslední večeře Ježíše s učedníky, než za nás zemřel
na kříži. Je to zároveň rituální večeře, kde věřící sdílí jeden chléb a zároveň
je to obětní rituál, při kterém se věřící spolu s chlebem a vínem učí odevzdat
Bohu sebe sama.
Průběh mše se během staletí proměňoval, i když to podstatné vždy
zůstávalo: Přijímání Krista v podobě chleba a vína proměněného v Tělo
a Krev. Věřící mají tento obřad ve velké úctě. Mše svaté se mohou
zúčastňovat každý den a především v neděli, kterou si připomínají jako „Den
Páně“. Den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Slavení mše se pro ně stává inspirací
pro život. Je školou lásky, protože si mohou uvědomit, že jsou postaveni
doprostřed vztahů, že kolem sebe mají „bratry a sestry“, syny a dcery Boží,
kteří často na tom jsou v životě hůř jak oni.
Proměněnému tělu Ježíše, tak zvané Eucharistii, prokazují katoličtí
křesťané úctu i mimo mši. Například, když ji uchovávají ve svatostánku
kostelů nebo se modlí před vystavenou Eucharistií při tak zvané adoraci (od
latinského „klanět se“).
Průběh
Mše svatá se skládá ze čtyř částí. Vstupní obřady, bohoslužba slova,
bohoslužba oběti a závěrečné obřady.
Vstupní obřady připravují člověka na pozorné naslouchání Božího
slova a přijímání těla Kristova. Začínají pohledem do sebe sama. Účastníci si
mají uvědomit, kdo vlastně jsou (že jsou slabí a chybující). Mají také prosit o
vnitřní očistu. Kdo je může očistit? Bůh. K němu volají zvoláním „Pane,
smiluj se“ nebo řeckým „Kyrie eleison“. O slavnostech vyjadřují svou radost
ve chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“, latinsky „Gloria in excelsis Deo“.
Kněz uzavírá tuto část modlitbou.
Lidé si sedají, aby mohli naslouchat čtení z Bible, a tak začíná druhá
část. Nazývá se bohoslužba slova. V neděli a různé slavnosti se čtou celkem ři úryvky z Bible. Mezi prvním a druhým je vložen žalm, který je rozdělen
na sloky. Refrén je dobré si zapamatovat a zpívat ho spolu s ostatními. První
čtení většinou bývá ze Starého zákona, druhé čtení je z Nového zákona.
Vyvrcholením bohoslužby slova je předčítání z evangelia. Evangelium čte
vždy jáhen nebo v jeho nepřítomnosti kněz. Po čtení z evangelia kněz káže.
Bohoslužba slova se uzavírá vyznáním víry, latinsky „Credo“ a modlitbou
věřících, tak zvanými přímluvami. Na ty se obvykle odpovídá: „Prosíme tě,
vyslyš nás“. Někdy může být i jiná odpověď.
Třetí část je asi nejhutnější. Věřící přinášejí dary chleba a vína. Je to
gesto, ke kterému se můžete připojit symbolicky i vy, když spolu s dary
položíte na oltář své problémy, smutky i radosti. To vše bude Bohem přijato
a proměněno. Kněz s ministranty připraví oltář. Rozloží na něm takový
ubrousek, položí kalich a misku s chlebem, nalije víno. Pak děkuje Bohu za
divy, které pro nás koná. Jeho slova přerušuje zpěv „Svatý“, latinsky
„Sanctus“. Po tomto zpěvu si lidé většinou klekají, což signalizuje, že se bude
dít něco důležitého. Kněz totiž proměňuje chléb a víno v tělo a krev Ježíše
Krista.
Chápu, že je to nepochopitelné, ale křesťané si připomínají příkaz
Ježíše, který řekl: „Toto je moje tělo... Toto je kalich mé krve... to konejte na
mou památku“. Odtud křesťané věří, že se tak skutečně děje a účast na tomto tajemství, nebo chcete-li zázraku, je pro ně velkou životní posilou. Když
kněz promění víno v krev, vyzve lidi, aby vyznali tajemství víry, latinsky se
to řekne „Mysterium fidei“. Následují prosby za živé i zemřelé, za církev, za
svět, ukončené někdy slavnostním „Amen“. Toto hebrejské slovo, které
zakončuje každou modlitbu znamená: „Staň se“, „Věřím v to, co se říká“.
Lidé se pomodlí modlitbu, kterou křesťany naučil Ježíš, modlitbu „Otče náš“.
Ta je sice nadívaná, ale nese s sebou vnitřní dynamiku. Po modlitbě
Otčenáše si věřící předávají pozdrav pokoje. Přejí si: „Pokoj s tebou.“ Můžete
přát i „Pokoj vám“, „Pokoj tobě“. Je to přání pokoje trochu rozdílného, než
jak ho běžně chápeme. Je vzato z hebrejského „šalom“. A vyjadřuje souhrn
veškeré představitelné blaženosti, maximálního životního štěstí, souhrn
veškerého dobra, které jsme s to přijmout. Hezký pozdrav, že? Po pozdravení pokoje lidé zpívají zpěv „Beránku Boží“, latinsky
„Agnus Dei“. Podává se přijímání, umyje se nádobí a kněz zakončí
bohoslužbu oběti modlitbou.
Poslední část je lapidární: krátká „oznámení“, jinak řečené „ohlášky“
a závěrečné požehnání. Propuštění shromážděného lidu pronáší jáhen nebo
kněz: „Jděte ve jménu Páně.“ Mše končí a věřící jdou přijaté dary zúrodnit.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 12 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
