Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Pane Bože, co mám dělat? aneb manuál pro člověka, který si v kostele připadá jako Alenka v říši divů, kterou napsal Petr Šabaka a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Jak se obléknout?
Jak se to má s módou v kostele? A jak se dívá křesťanství na krásu?
Základní motto této kapitoly by mohlo být: „Krása je Boží dar a je třeba s ní
nějak pracovat.“
Pravidla společenského vystupování našich babiček vypadala asi takto:
„Ani o svatbě, neřku-li jindy, nečiňme vůči sousedům v kostele neb chrámě
poznámek o toaletách, o osobách jiných atp. Nezapomínejme, že kostel není
ani divadlo, ani salon. Do kostela chodíme v úboru čistém a slušném, dámy
nikoli v toaletách křiklavých, přespříliš nápadných. Na mši přicházejme
včas, abychom nerušili a zůstaňme do konce. Po celý obřad zůstanou dámy
v rukavičkách, které se svléknou jenom při přijímání(6).“
Inspiraci k dnešnímu pojímání módy v kostele jsem nalezl v jednom
čísle Katolického týdeníku(7). Cituji několik postřehů:
„Samozřejmě kdybych byl křovák, v neděli na sobě budu mít jen
bederní roušku (třeba z nejlepšího jaguára, kterého jsem kdy ulovil), ale
těžko by na mě někdo dostal smoking. Musím brát v úvahu kulturu
a zvyklosti každého národa a každého společenství.“ Velice trefný názor.
10
JAK SE OBLÉKNOUT?
Jak se to má s módou v kostele? A jak se dívá křesťanství na krásu?
Základní motto této kapitoly by mohlo být: „Krása je Boží dar a je třeba s ní
nějak pracovat.“
Pravidla společenského vystupování našich babiček vypadala asi takto:
„Ani o svatbě, neřku-li jindy, nečiňme vůči sousedům v kostele neb chrámě
poznámek o toaletách, o osobách jiných atp. Nezapomínejme, že kostel není
ani divadlo, ani salon. Do kostela chodíme v úboru čistém a slušném, dámy
nikoli v toaletách křiklavých, přespříliš nápadných. Na mši přicházejme
včas, abychom nerušili a zůstaňme do konce. Po celý obřad zůstanou dámy
v rukavičkách, které se svléknou jenom při přijímání6.“
Inspiraci k dnešnímu pojímání módy v kostele jsem nalezl v jednom
čísle Katolického týdeníku7. Cituji několik postřehů:
„Samozřejmě kdybych byl křovák, v neděli na sobě budu mít jen
bederní roušku (třeba z nejlepšího jaguára, kterého jsem kdy ulovil), ale
těžko by na mě někdo dostal smoking. Musím brát v úvahu kulturu
a zvyklosti každého národa a každého společenství.“ Velice trefný názor.
„Katolická móda neexistuje.“
„Oblékání do kostela nesouvisí tak moc s módou jako spíš s tím
křesťanským (ne)slavením neděle.“
„Řekl bych, že v první řadě jsou šaty něco, co vyjadřuje naše lidství,
náš vkus, ale šaty dělají člověka i v tom smyslu, jakou činnost se chystá dělat.
Je to také otázka vhodnosti a nevhodnosti; když jdu do divadla, principiálně
se obléknu jinak, než když půjdu sportovat. Prostředí kostela vyžaduje
určitou zvláštnost a slušnost.“ Na jedné straně „člověk nepřichází do kostela,
aby ukazoval sám sebe a strhával na sebe pozornost výstředním oblečením
(co do pestrosti a velikosti nebo jeho nedostatku).“ Na druhé straně
„u někoho vypadá neděle tak, že se ráno cestou z domova za nějakým
sportem nebo jinou zábavou staví na chvilku do kostela.“
V dnešní době se často u nás mladých lidí vytrácí význam slušného
oblékání. Proto jít do kostela znamená obléci se slušně. Ze své zkušenosti
vím, že mě nikdo nikdy neposlal domů, když jsem na sobě měl jen bermudy,
ale v zádech jsem cítil, že to lidem okolo jedno není.
(6) https://eldar.cz/zizala/minulost/katech/kostel.htm
(7)Katolický týdeník, 14/2005
Znám také jednu historku o knězi, který když viděl spoře oděnou
dirigentku chrámového sborečku, jak se při dirigování natřásá před očima
celého kostela, na konci navrhl farnosti, že příští týden se bude konat sbírka
na kroje pro sbor.
Až pojedete do ciziny, například do Vatikánu, vezměte si i za letního
žáru delší nohavice a rukávy. Bez nich vás totiž do patriarchálních basilik
nepustí.
Samozřejmě když jste s přáteli na vandru a do nedělního programu
zařadíte návštěvu nějakého horského kostelíčka, nemusíte se bát překročit
práh v maskáčích. Věřící to pochopí, jakmile uvidí, jak ze zad sundáváte
batohy. Ale to je spíš výjimečné.
A nakonec nám zbývá ta krása. Každý člověk je přirozeně krásný.
Slovo „krásný“ je v křesťanské kultuře synonymem pro slova „dobrý“ nebo
„dokonalý“. Není důležité, kým se děláme, ale jací jsme. Krásu, stejně jako
dobro a dokonalost, v sobě nosíme a je na nás, jak ji budeme pěstovat. Vždy
můžeme druhým pomoci, nebo jim bránit, aby objevili nebo neobjevili krásu
v nás. To platí jak o postojích, o chování, tak i v otázkách oblékání a líčení.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 12 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
