
Nabízíme k přečtení  brožurku 
O výchově, kterou napsal Josef Janšta a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
        
V našem minulém zamyšlení jsme si dovodili, že cílem výchovy je vnitřně svobodný 
člověk. Jedině takový člověk se může rozhodovat podle svého rozumu a vůle. K takto 
vyzrálému dospělému člověku vede dlouhá cesta vnitřně svobodného dítěte. Rozhodující roli 
zde hrají rodiče, sourozenci, širší rodina a do jisté míry i společnost.
Výchova k vnitřní svobodě = výchova ke skromnosti, ohleduplnosti, chudobě ducha (ne 
v zajetí vášní).
Z této cesty se mohou rodiče sami vyřadit tak, že dítě přestanou smysluplně doprovázet. 
Jak je to možné? V dnešní společnosti má velký vliv reklama, a to nejenom na výrobky, ale 
i na životní styl. Jak přitom osvíceně i lákavě znějí hesla liberálních pedagogů, které jsou 
doprovázeny fotografiemi krásných dětí. Je to typické sofisma, jehož užívání v lidské 
(ne)logice objevili už staří Řekové. Falešný závěr (konkluzi) dostaneme, když v myšlenkové 
operaci použijeme v první větě (premisi) a v druhé větě použijeme vždy jiný význam stejného 
pojmu.
Příklad sofismatu: 1. premisa: Pán Ježíš řekl o Herodovi, že je liška. 2. premisa: Liška 
běhá po lese. Konkluze: Herodes běhá po lese. (Význam slova liška je v první a druhé premisi 
různý.)
Reklama: 1. premisa: Použití tohoto výrobku vám přinese štěstí. 2. premisa: Dva 
zamilovaní prožívají štěstí. Konkluze: Když použijete nabízený výrobek, budete žít šťastný 
život. (Význam slova štěstí je v první i v druhé premisi různý.)
Liberální pedagogové: 1. premisa: Nabízíme správný výchovný styl pro výchovu dětí. 2. 
premisa: Usmívající se dítě. Konkluze: Když použijete náš výchovná styl, budete mít 
usmívající dítě. (1. premisa: Vychovávané dítě. 2. premisa: Smějící se dítě. Konkluze: Naše 
vychovávané dítě je radostné dítě.)
Učení liberálních pedagogů je skutečně nevědecké. Vymysleli systém, který nemohli 
doložit šťastným dospělým člověkem, který jejich styl výchovy absolvoval. Přitom jejich 
výchovný styl vyřazoval tradiční výchovu, která měla zkušenosti z celé dosavadní existence 
lidstva a byla všeobecně přijímána. Seriózní od liberálních pedagogů by bylo, kdyby své 
principy aplikovali na několika generacích a teprve pak je v případě úspěšnosti nabídli 
celému lidstvu. Dnes je z výsledků jejich experimentů (bohužel živých lidí, jejichž život 
zásadně ovlivnil) jasné, že vývody liberálních pedagogů byly vadné, zamořili však naši 
civilizaci a odstřihli ji od tradiční výchovy. Proto tolik bezradnosti mezi mladými vychovateli 
– rodiči.
Liberální výchova nevede k vnitřní svobodě, i když to její propagátoři tvrdí. Přitom 
nařizují: Dítě nesmí trpět žádným omezováním svobody, žádným nedostatkem, ale má se cítit 
svobodně, radostně a sytě a stále se samo rozhodovat podle toho, co chce. Pokud chce ničit, 
je třeba nechat průchod jeho agresivitě. Důsledkem toho není jenom dobře známé 
rozmazlování, ale i lenost a nuda, protože není třeba žádné nasazení, když všechno je po ruce.
Liberálně vychovávané dítě si také neumí odříkat, musí všechno mít, odmítá poslouchat. 
Rodiče jsou bezmocní. Na takovou autoritu si postěžovala i učitelka z mateřské školy: „Děti 
maminky neposlouchají, všechno si vynucují řevem, ale ve školce brzy poznají, co mají 
a musejí dělat.“
Pamatuji si též na svou tetu, jejíž syn vychovával „podle knížek“. Mamince odevzdal na 
prázdniny syna neposlušného, vzdorovitého, se kterým si sám nevěděl rady. Když si po 
nějaké době přijel pro syna, tak nevěřil vlastním očím. Našel ho spokojeného, poslušného. 
Ptal se matky: „Jak jsi to dokázala?“ – „Jenom jednou to zkusil. A když narazil, tak poznal, 
co po něm chci.“
Maminky si často dnes stěžují na děti, které jim prskají, odmítají jíst to, co mají. Na vlastní 
oči jsem viděl jinou maminku. Dávala poprvé svému chlapečkovi špenátovou polévku. Dítě ji 
vyprsklo. Maminka reagovala okamžitě a nesmlouvavě. Za chviličku snědl polévku všechnu. 
Pokud dítě musí všechno mít, co chce, a není pěstována alternativa, že to mít nemusí, 
kladou se základy vnitřní nesvobody. Dítě nemůže přejít, když něco nemá. Podobně se dětem 
uhýbá, když se jim něco „nechce“. Roky jsem vedl ministranty. Snažil jsem se v nich 
probouzet ochotu k sebezáporu, nadšení pro oběť. Ale co jsem mohl dělat, když maminka 
odhlásila syna z ministrantské poutě a přitom mi řekla: „On bývá po té pouti unavený, to není 
pro něho.“
Velký duchovní vůdce P. Slavko Barbarič byl mužem oběti, vnitřní kázně. Nic mu nebylo 
zatěžko udělat pro Krista. Nejednou nemohl pohnout lidi k nasazení pro Krista, a tak si 
povzdechl: „Rozmazlení křesťané.“ 
Dítě vedené ke skromnosti, ohleduplnosti, které nemusí mít všechno, co chce, je dítě 
vnitřně svobodné. Je poslušné a ochotné na sobě pracovat. Je připravené i pro náboženskou 
výchovu, ale o tom ještě dále.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát  A.M.I.M.S. 
Náměstí 20,
 Vranov nad Dyjí 671 03,
 tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com