Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem Svatý zázraků a lásky; život sv. Františka z Pauly, kterou napsal Antonio Castiglione, a kterou před lety vydal tiskový apoštolát A. M. I. M. S....
VII. V BOŽÍ NÁRUČI
Světcova smrt
V půli postní doby roku 1507 přepadla Františka velice vleklá horečka. V očekávání setkání s Bohem, při plném klidu duše odmítl veškeré jídlo a připravoval se na přechod na věčnost. Všem svým následovníkům dal poslední pokyny. Poprosil své bratry o odpuštění, požehnal jim a účastnil se mší, kde na Zelený čtvrtek přijal Tělo Kristovo. Odpoledne byl už znovu v kostele na umývání nohou, a když otec chtěl začít u něj, řekl mu, ať počká do zítřka, kdy už mu nebude umívat jen nohy, ale celé tělo.
Na Velký pátek dal opět svým následovníkům poslední příkazy a jmenoval svého nástupce, naposledy požehnal svým bratrům a chtěl, aby mu předčítali evangelium podle Jana. A neustále opakoval: „Do tvých rukou, Pane, svěřuji svou duši.“ Poté se nahlas pomodlil: „Pane Ježíši Kriste, dobrý pastýři našich duší, zachovej spravedlivé, posvěť hříšníky, smiluj se nad věřícími a buď soudcem mě, ubohému hříšníku.“ V tomto okamžiku se ukázala nebeská nádhera. Se jménem Ježíše a Marie na rtech opustil František tuto zemi.
„Náš zakladatel a generální představitel Řádu nepatrných, mnich František z Pauly, náš dobrý otec, umřel za naší přítomnosti na Velký pátek 2. dubna léta Páně 1507 kolem desáté hodiny ranní. Jeho duše ať odpočívá v pokoji.“ Toto je napsáno na pergamenu v úmrtní knize. Světec měl 91 let a 6 dní, z toho 64 let strávil v Kalábrii, 3 na Sicílii a 24 ve Francii. Zanechal po sobě řád, který už působil ve čtyřech zemích a obýval 33 klášterů.
Pohřeb
Byl to nepřetržitý dav lidí každého věku a pohlaví, který se ubíral ke kostelu Montils, kde bylo vystavěno tělo světce. Lidé se chtěli těla dotknout a zároveň se vroucně modlili za jeho duši. I přes veškerá přísná opatření se některým podařilo vzít alespoň částečku jeho šatu nebo opasku. Dotykem tohoto těla vykvetl ještě jeden zázrak. Malá Jana měla rakovinu na oku. Matce s dítětem v náručí se podařilo přiblížit se k tělu, dotknout se ho, a oko malé Jany se okamžitě uzdravilo.
I paní Brannalt může potvrdil zázrak. Vyjela si na koni, spadla z něho a zůstala ochrnutá. Když se dozvěděla o smrti Františka, rychle se nechala odnést k jeho tělu v jistotě, že jestli se ho dotkne, uzdraví se. Ale zůstala nemile překvapena, protože rakev už byla zavřená. Poprosila dobré muže, aby jí alespoň na chvíli otevřeli víko. Vyhověli jí, a ten malý okamžik, kdy mohla pohlédnout do jeho tváře, a velká víra jí stačily k tomu, aby se uzdravila.
Zázraky i po smrti
Jak František předpovídal francouzskému králi pohromu pro Francii, nastala tato chvíle v roce 1560. Byl to doslova hon na katolickou církev. V roce 1562 vtrhli rebelové do města Tours, a to vydrancovali. Spálili těla dvou světců, která tam byla uložena - jednalo se o sv. Graziana a sv. Martina. Potom se rebelové vydali směrem k zámku Plessis. Věřící, kteří před nimi nestihli utéct, byli bez milosti zabiti. Vnikli do kostela, rozbíjeli vybavení a cenné věci.
Pár dní poté byla otevřena rakev našeho světce a po 55 letech od smrti bylo tělo zcela zachovalé. Ale ani toto tělo neušlo zkáze. Přestože jej věřící chránili, bylo zničeno. Když byla rakev otevřena, davy lidí se snažily vzít si něco z tohoto těla. Otec Karel, duchovní správce tohoto kostela, později řekl:
„Když jsem dorazil do kostela, našel jsem tam spousty věřících z Tours. Šel jsem do kaple, kde odpočívalo tělo Františka, tam bylo místo mé časté modlitby. Viděl jsem hrob prázdný. Od lidí stojících venku v zahradě jsem se dozvěděl, že rebelové vytáhli tělo z rakve a pomocí provazu, který přivázali na krk těla, jej vytáhli ven, aby ho mohli spálit. Někteří věřící využili chvíle a urvali si část z tohoto těla, což při stáří mrtvého těla nebylo nic těžkého. Znal jsem mnoho věřících lidí z Notre-Dam-la-Riche, kteří vlastnili kosti ze světcova těla .“
Poté rebelové tělo světce spálili. Na tomto místě dnes stojí malý pomníček s malbou a nápisem: „Když žil, přál si umřít jako mučedník, ale Bůh mu toto jeho přání splnil až po jeho smrti.“
Těch málo pozůstatků, které se podařilo zachovat, se triumfálně vrátilo do Pauly v roce 1935 a jsou uchovány pod oltářem v kapli sv. Františka. Ta je cílem mnoha poutníků.
Blahořečení a svatořečení
Bezprostředně po jeho smrti začali biskupové, kardinálové, šlechtici a hlavně Anna usilovat o zahájení procesu blahořečení. Královna byla ochotná vše financovat . Tak chtěla Františkovi poděkovat za uzdravení její dcery Claudie. Papež Julius II. si nechal poslat veškeré dokumenty, které vypovídaly o životě a zázracích tohoto Božího služebníka.
Byly otevřeny dva procesy zároveň. Jeden ve Francii a jeden v Kalábrii. Bylo vyslechnuto 160 svědků.
Nástupce papeže Julia II., Lev X., prohlásil dne 7. července 1513 Františka blahoslaveným a liturgický svátek ustanovil na 2. duben.
V neděli 1. května 1519 ve staré bazilice v Římě jsme mohli být svědky kanonizace svatého Františka z Pauly, vyhlášené ústy papeže Lva X. Byla to jediná kanonizace, kterou vyhlásil.
Splnila se tak slova, která František před svým odjezdem do Francie pronesl v Římě k tehdy ještě malému chlapci: „Já budu svatý, až ty budeš papežem.“
František se na přání lidu stal patronem námořníků, rybářů a všech lidí na moři. V Itálii se zároveň stal patronem celé Kalábrie.
Na závěr této knihy, která Vás chtěla seznámit se životem a zázraky světce z Pauly, Vám můžeme dát jeho požehnání:
„Buď s Vámi stále Ježíš Kristus požehnaný, který je největším a nejkrásnějším darem ze všech darů.“
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
15 Kč + poštovné na adrese: A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
