Čiň pokání a věř Evangeliu.Slova, která jsme mohli slyšet při udělování popelce.
Když jsem byla loni o prázdninách na návštěvě u sestry, oslovila mě při nedělní adoraci tato slova z Písma sv.:
První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel k bratřím promlouval, protože chtěl příští den odjet, a protáhl řeč až do půlnoci. Mnoho lamp hořelo v místnosti v poschodí, kde jsme byli pohromadě. Jeden mladík – jmenoval se Eutychos – seděl na okně. Poněvadž Pavel mluvil už dlouho, upadl do hlubokého spánku a ve spánku spadl z třetího poschodí. Když ho zdvihli, byl už mrtev. Pavel sešel dolů, sklonil se až na něj, vzal ho do náručí a řekl:" Uklidněte se. Je v něm ještě duše." Potom zase šel nahoru, lámal chléb a pojedl. Mluvil ještě dlouho až do svítání a potom odešel. Toho mladíka přivedli živého a křesťany to naplnilo velkou radostí. Sk 20,7-12
V tomto úryvku jsem nalezla první zázrak, který můžeme spojovat se slavením mše svaté. Lámání chleba za dob apoštolů znamenalo proměňování, promlouvání můžeme chápat jako kázání. Když Pavel sešel k mladíkovi, mohl říct:"Vstaň!", ale neřekl. Řekl, jenom:"Je v něm ještě duše." Ale až po proměňování, po přijímání, po skončení mše svaté v našem pojetí, přivedli mladíka živého.
Jak málo věříme v sílu mše svaté. Bůh věděl, že budeme pochybovat, že budeme hledat pomoc v našich nesnázích všude jinde, ale na to nejdůležitější na uzdravující moc mše svaté zapomeneme. Možná právě proto, tento nenápadný příběh ze života sv.Pavla můžeme nalézt v Písmu svatém.
V mém osobním životě jsou dva zázraky, o které se chci s vámi podělit, a které jsou spojeny se mší svatou.
První se stal, když se mi narodil předčasně syn. Musel být intubován a napojen na dýchací přístroje. V neděli ráno, přišel pan doktor a řekl mi, že ho v 10 hodin odpojí od přístrojů a uvidí, jestli se chytí. Vše dobře dopadlo a on začal sám dýchat. Až po nějaké době mi taťka řekl, že právě v tu neděli v 10 hodin nechal za Lukáše sloužit mši svatou. Paní doktorka, která se o mě v době těhotenství starala, a za kterou jsem se přišla se synem po půlroce „pochlubit", mi řekla, že je to zázrak. Že si myslela, že syn bude postižený, protože se mu neokysličoval mozek.
A ten druhý je spojen s maminkou mého manžela. Naše vztahy už nějakou dobu nefungují. Loni to vyvrcholilo jejím nápadem dát nás k soudu. Jak jí znám, vím, že je toho schopna. Byla to rána. Byla jsem z toho zoufalá a nejen já, ale hlavně manžel. Zavolala jsem otci Markovi a požádala ho, jestli by nemohl odsloužit mši svatou s úmyslem, aby si to tchýně rozmyslela. Po několika dnech přišla manželovi od maminky omluvná sms a svůj úmysl nesplnila. Pro nás oba je to opravdu zázrak.
A tak, pokud i Vy máte problémy ve svých rodinách, nebojte se, nestyďte se nechat za ně sloužit mši svatou.
Věřte Evangeliu! Pán Ježíš, opravdu skrze slavení mše svaté dělá zázraky.
