Krátké prázdninové povídání o tom, co může prožít každý.
Brzy bude ráno. Hovím si ve spacáku a pomaloučku otvírám oči. Nade mnou se matně rýsují větve mohutných smrků. Do uší pronikají ptačí trylky, které s přibývajícími minutami nového dne pomalu zesilují.
Zrovna tak i sluníčko pozvolna vylézá z prachových peřinek a rozhlíží se po louce . Svými paprsky se dotýká nejen stanů, ale také prosvětluje temná zákoutí jehličnatého lesa.
I černá veverka se rozkoukává a pak si vesele přeskakuje z větve na větev. Také
broučci pomalu pobíhají mezi jehličím.
Potůček přeskakuje kamínky a kapradiny rozvážně pokyvují nádhernými listy.
Je tu nové, Pánem darované, ráno. Je tu nový den.
Co nám přinese - to ví jen On.
Naplňme ho tedy láskou a vděčností. A nezapomínejme na modlitbu.
A co bylo dál?
Dnešní den byl plný sluníčka, dětských her, radosti vyzařující z očí dětí, úsměvů na tvářích vedoucích.
Jak jinak poděkovat než společným slavením Nejsvětější oběti.
Co zbývá? Setkání s písničkou u táborového ohně.
Nepřestávejme tedy Pánu Bohu děkovat za "ty radostné maličkosti", z nichž se celý náš život skládá.