
Nabízím příběh k zamyšlení, jež mě velmi oslovil.
Jeden král se rozhodl, že splní přání potulnému žebrákovi, a dal mu své královské slovo. Žebrák si přál, aby jeho misku, kterou používal k žebrání, naplnil vrchovatě penězi.
"To je ta nejlehčí věc na světě," pomyslel si král. Ale ukázalo se, že to není tak jednoduché. Král do misky sypal a sypal peníze, ale ona stále nebyla plná. Ba dokonce, čím víc do ní přidával, tím byla prázdnější. Byl z toho velice bezradný.
Tu mu žebrák řekl: "Výsosti, jestli nejste schopen misku naplnit, tak to klidně řekněte a já si ji zase odnesu. Budu si však myslet, že jste nesplnil své slovo."
Král poznal, že miska není jen tak obyčejná a zeptal se žebráka: "Prozraď mi, co je to za zázračnou misku?"
Máte pravdu výsosti, miska je kouzelná,"odpověděl žebrák.
"Je to totiž miska každého lidského srdce. Srdce člověka není totiž nikdy úplně spokojené. Ať ho plníte, čím chcete - bohatstvím, pozorností, láskou, věděním, vším, co existuje - nikdy nebude zcela naplněno, protože naplnit ho může jenom Bůh.
A jak jsme na tom my? Čím je naplněné naše srdce? A čím jej plníme my sami?