Pohledem z okna zjišťujeme, že krajinu zcela ovládl podzim. Větřík fouká ze strnišť a vzduchem létají hedvábná vlákna babího léta. Stromy pomalu odevzdávají svůj šat, který na zemi vytváří pestrobarevný koberec.
Vlaštovky usedají na dráty a pomalu se chystají za sluníčkem.
Nostalgii těchto dní - blíží se dušičkové svátky- podmaňuje i slunce schované za mráčky, ranní rosa a zejména mlha, která zakrývá úplně všechno.
Úroda se nachází ve sklepech či sklenicích.
Sluší se Pánu za vše děkovat, proto bývá v kostelech také poděkování za úrodu.
Krásu podzimu poznáme tehdy, jestliže vyrazíme do přírody, kde můžeme vnímat kouzelnou atmosféru tohoto období, barvy, čerstvý vzduch a sem tam se pozdravit s několika zvířaty, které si nesou své zásoby na zimu do svých pelíšků a nor.
Nepřestávejme proto žasnout nad čarokrásnými výjevy, namalované Boží rukou jen a jen pro nás.
Do článku o podzimu by se toho dalo napsat mnohem, mnohem víc. Co ale napadne Vás, když se řekne podzim?
