Ne nadarmo se v jedné písničce zpívá:..Kdo stvořil mrkající hvězdy, létající ptáky, vlnící se moře…….a zpěv pokračuje ..kdo stvořil jeho, tebe i mne….náš otec Bůh!
Přestože je to písnička pro malé děti, její obsah vede k zamyšlení i nás dospělé. Je uměním dnešní doby chvíli se zastavit a být alespoň chvilku dítětem.
Dokážeme se ztišit, nad vším žasnout a vnímat krásu, Pánem nám darovanou?
V malém rybníčku pod lesem utichá žabí zpěv a jasné trylky ptačích hlásků se ozývají ze všech stran. Kapičky rosy se třpytí na zelených lístcích trávy. I ospalý brouček vylézá ze svého pelíšku. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se živočichové probouzejí ze spánku a vydávají se za každodenním dobrodružstvím.
V protějším lese kuká kukačka.
Na posečené louce vesele dovádějí zajíci, dokud se neztratí ve vysokém obilí. Poblíž se pase párek srnčí zvěře. Po chvíli i ten mizí v hustém porostu jehličnatého lesa.
Klikatící se silnice, lemovaná břízkami se ztrácí mezi lesíky a poli.
V dáli je slyšet „klapot“ a houkání vláčku, mířícího k vzdáleným místům. Začínají se objevovat první vozidla. Autobus s lidmi do práce, traktor s krmivem do kravína. Hukotu stále přibývá a kouzlo tohoto rána je beznadějně fuč.
Zda-li to budou chvíle plné radosti či smutku. Chvíle, kdy budeme zavaleni prací nebo budeme odpočívat. Nevíme, zda zůstaneme sami anebo mezi přáteli, na cestách či v domácím prostředí?
Možností je mnoho. Ale vše, čím nám Pán tento den vyplní, je pro naše dobro!
Někdy nám ale nedochází, že vše je od Něho. Příroda, sousedé, všechny události, které nás potkávají. Radosti i smutky střídající se v našem životě. Umíme za vším vidět a hledat tvář milujícího Otce? A také nepřestávat děkovat? Naučili jsme se vše ne přijímat z Boží ruky, ale vše si vydobýt, vyrobit, udělat sami.
Je tento náš postoj správný?
Písničkou jsme začali, písničkou také skončíme.
...Kdyby nás Bůh neměl rád, nestvořil by pro nás zemi, kdyby nás Bůh neměl rád, to vše by neučinil...
Přeji vám oči vnímající krásu a srdce otevřené pro Boha .
