Kniha ÚSMĚV - to je životní příběh Aničky Zelíkové, zpracovaný na základě prvého Aniččina životopisu od ThDr. Josefa Hloucha, českobudějovického biskupa. Tento příběh prostého děvčete, které obětovalo svůj život jako smír za potracené děti, radostná víra, obětování utrpení a láska této dívky, od jejíž smrti letos uplynulo 70 let a jejíž beatifikační proces probíhá, může být vzorem nejen naší mládeži.
Životopis Aničky Zelíkové
Narodila se 19. července 1924 jako dcera rolníka Aloise Zelíka a jeho manželky Anny, rozené Jirsákové, v Napajedlích č. 302. Navštěvovala mateřskou, obecnou a měšťanskou školu v ústavě „Ludmila“ sester sv. Kříže v Napajedlích. Řeholní sestry sv. Kříže měly velký vliv na její náboženskou výchovu. Sestra Milada Bartoňová ji připravila na první sv. přijímání, které přijala 25. května 1933. To znamenalo rozhodný obrat v jejím životě.
Již tehdy zatoužila zcela se obětovat Bohu, aby získala pro nebe mnoho duší. Za vzor si zvolila a v životě se řídila příkladem sv. Terezie z Lisieux a sv. Jana Boska.
Hlubokým dojmem na ni zapůsobila primiční mše P. Josefa Zavadila, rodáka z Napajedel, jíž se účastnila 11. července 1937 jako třináctiletá dívka. Rozhodla se obětovat svůj život za posvěcení kněží.
Na Zelený čtvrtek 14. dubna 1938 se náhodně dozvěděla o zabíjení nenarozených dětí. Byla tím vnitřně hluboce otřesena a nabídla se Bohu jako smírná oběť za tyto hříchy. Chtěla dát život za život, krev za krev. Následujícího dne na Velký pátek 15. dubna 1938 před vystavenou Nejsvětější Svátostí v Božím hrobě tuto svou nabídku z celého srdce obnovila. Tu se rozkašlala a následovalo první chrlení krve z plic. Zaplavila ji nesmírná radost, že její oběť byla přijata, že může trpět za druhé a platit svou krví za prolévanou krev nevinných dětí. Těžká nemoc, která pak pomalu stravovala její síly, byla jí odpovědí Ježíšovou na její nabídku a naplňovala ji vnitřním štěstím. Duchovní oporu nalézala u sestry Ludmily Tichopádové, kterou pokládala za svou duchovní matku, a u Dr. Josefa Hloucha, pozdějšího českobudějovického biskupa, který se stal jejím duchovním vůdcem.
V den svátku Narození Panny Marie 8. září 1938 zasvětila na jeden rok své panenství Panně Marii na Svatém Hostýně slibem čistoty. Za rok potom se zavázala tímto slibem na celý život. Toužila vstoupit do kláštera karmelitek v Praze, ale pro nemoc to nebylo možné. Byla tedy přijata do III. řádu karmelského. Dostala řeholní jméno Marie od svátostného Srdce Ježíšova a složila řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti 7. února 1941. Na znamení svého zasvěcení přijala škapulíř Panny Marie Karmelské 2. června 1941.
Svou životní oběť zakončila ve čtvrtek 11. září 1941 při ranním zvonění Anděl Páně se šťastným úsměvem a se slovy: Všechno je tak krásné. Nechtěla bych s nikým měnit. Miluji Ježíše, mám ho tolik ráda.
Modlitební setkání u hrobu Aničky Zelíkové v Napajedlích
(vždy 11. dne v měsíci v 18:00 v zimě a v 19:00 v létě) Každého 11. v měsíci se scházíme na hřbitově u hrobu Aničky Zelíkové. Je to den její smrti a také den zrození pro nebe.
Při těchto setkáních se společně modlíme růženec a uvažujeme nad jejími myšlenkami, které si zapsala do svého deníčku.
Více na www.anickazelikova.cz
(Převzato z webu Fatymu, se svolením R.Tomka)
