Letošní jarní prázdniny ve Štítarech jsme strávili s jeníkovskými dětmi spíše v komorním duchu. O to možná to bylo pěknější. Celý pobyt nás provázel bl. Carlo Acutis, italský programátor s velkou láskou k Bohu, kterému by dnes bylo něco málo přes 30 let. Během pobytu jsme si o něm povídali a seznamovali se s jeho životem a myšlenkami všechny nás něčím inspiroval.
O prázdninách vypráví pomocnice Kačka:
,,Minulý týden jela menší skupina z Jeníkova na Moravu do Štítar na jarní prázdniny. Na to, že jsme tu dlouhou cestu uz zažili všichni, tak tahle byla strašně zdlouhavá a byli jsme všichni strašně unavení, takže jsme se všichni už těšili, až dorazíme na faru. Když jsme dorazili, tak jsme najednou všichni měli zase zpátky energii, takže jsme hnedka začali program. Samozřejmě jsme šli večer do kostela na večerní chvály a zpívali jsme si. A tohle byl první večer, kdy jsem zůstala sama v kostele a mohla jsem se sama v klidu modlit, přemýšlet a jen tak si sama zpívat a hodně jsem přemýšlela o Carlu Acutisovi, o kterém jsem si, když jsme přijeli, povídali a i po zbytek dní. Vše, co jsem se o něm dozvěděla, mě hodně zaujalo.Tento první večer na to, že jsme byli všichni unavení, jsme šli spát všichni dost pozdě, mladší holky si četly a já s kamarádkou jsem si povídala.
Ranní vstávání bylo pro nás některé hodně těžké. Ale byli tam i tací, co vstávali dokonce dřív než museli (já jsem mezi ne nepatřila). Den nám začal mší a potom jsme jeli s otcem Markem na hezk7 výlet do lesa, ten se mi líbil úplně nejvíce. Po příjezdu jsme měli oběd a samozřejmě další program. Bylo hezké, že jsme se do programu zapojovali všichni. Večer jsme šli samozřejmě zase na večerní chvály a zase jsme si zpívali, podle mě to zpívání na tom všechny baví nejvíc. Já osobně jsem měla nejradši, když jsme měli po modlitbě i po zpívání a všichni odešli a já jsem mohla sama zase zůstat v kostele... to pro mě byly, i když program byl moc hezký, nejlepší chvíle toho týdne, když jsem mohla sama být v kostele.
Druhý den jsme měli moc pěkný program a vyráběli jsme valentýnky pro někoho, komu jsme chtěli udělat radost na valentýna, protože sv. Valentýn byl druhý den. Všechny nás to bavilo a vydrželi jsme u toho dlouho. A všichni jsme měli originální nápady. Zbytek dní byl hodně podobný, jen trošičku jiný program, ale vždy stejně zábavný. Den před odjezdem jsme měli stezku odvahy, menší holčičky se na ni strašně moc těšily, ale já jsem zase zůstala v kostele. Večer jsme šli všichni brzy spát, protože nás druhý den čekala zase dlouhá cesta. Ráno jsme měli poslední rano chvály, potom jsme si Vše zabalili, samozřejmě po sobě uklidili a potom jsme se dozvěděli skvělou zprávu, že nejedeme vlakem, ale autem s otcem Nikem. Všichni jsme z toho měli velkou radost, protože ta cesta vlakem je strašně zdlouhavá. Skoro celou cestu jsme si s otcem Nikem zpívali. Potom jsme se všichni rozloučili a jeli jsme domů. Nevím, jak ostatní, ale já jsem si ty dny moc užila a hodně mi těch pár dní dalo a už se těším, až pojedem zase."
Káťa
