Jsem vděčnný? Umím vidět důvody k radosti? Napadlo mě, že spousta důvodů k radosti může být i tam, kde věci beru jako samozřejmost, - a dokonce i tam, kde bych je vůbec nehledal?
Dovedu být vděčný:
- za manžela, který noc co noc pokrčí přikrývky, protože není venku s někým jiným
- za daně, které musím stále platit, protože to znamená, že mám stálé zaměstnání
- za nepořádek, který musím uklízet po oslavě, protože to znamená, že jsem obklopen přáteli
- za šaty, které jsou mi trochu těsné, protože to znamená, že mám dostatek jídla
- za trávník, který je třeba kosit, okna, která je třeba umýt a okapy, které je třeba opravovat,protože to znamená, že bydlím ve svém domě
- za všecky stížnosti, které poslouchám na vládu ze všech stran, protože to znamená, že máme svobodu projevu
- za volné parkovací místo, ke kterému musím jít až na konec, protože to znamená, že mohu chodit a patřím k těm, kteří mají auto
- za kopu prádla na žehlení, protože to znamená, že máme co nosit
- za únavu a bolavé svaly na konci dne, protože to znamená, že jsem byl schopný pracovat
- za otravný budík, který musím ráno vypnout, protože to znamená,
že jsem ještě naživu
- za to množství e-mailů, protože to znamená, že mám přátele, kteří na mne myslí....
Přeji vám vděčný, a proto krásný den!
( neznámý autor na internetu )
Poznámka:
Chápu také jakým darem je modlitba? Nejen ta prosebná, ve které si vyprošuji Boží obdarování. Ale i modlitba chval a díků. Pomáhá mi totiž postřehnout jak jsem bohatě v každém okamžiku obdarováván.
Pomáhá mi mít důvod k radosti na každém kroku....
Převzato z časopisu Milujte se 20/2012
