V uplynulém týdnu jsem po delší době projížděla vesnicí, uprostřed které zářil osvětlen posledními paprsky zapadajícího slunce, nově opravený kostel.
"Opravený kostel je znamením, že se zde víra žije. A zve k setkání s Bohem i ostatní " říká místní kněz.
Jeho slova mi připomněla krátký příběh z nedávné doby.
V jedné vesničce opravoval mladý kněz s věřícími místní kostelík. Bylo potřeba udělat elektrickou instalaci. Ochotně a brigádnicky ji provedl předseda MNV a KSČ v jedné osobě.
Během sametové revoluce za tím předsedou přišli věřící s otázkou: „Předsedo, změnily se poměry, co bychom mohli dělat?“ Byl tím velmi překvapen a řekl: „Vy jediní mi nenadáváte!“
Uplynula léta, dnes už je ve farnosti jiný kněz.
Přišel za ním muž středních let s prosbou: „Pane faráři, chtěl bych se dát pokřtít!“ „Co Vás k tomu přimělo?“ ptá se kněz.
„Já jsem nechal řemesla a šel jsem dělat do lesa. A jak jsem tak při práci přemýšlel o tom, co člověk v přírodě vidí kolem sebe, uvěřil jsem.
Začal jsem chodit do kostela, teď už se mnou chodí děti a občas i žena. Já jsem nebyl ve víře vychovávaný, ale teď vím, že jsem našel, co jsem vlastně celý život hledal.“
Ukázalo se, že je to syn bývalého předsedy KSČ.
Lidé budou stále více přicházet na to, že peníze jim umožňují leccos mít, někam se podívat, mít kolem sebe plno věcí.
Ale to všechno nemůže zaplnit prázdno, jaké zůstává v lidské duši, dokud tam nevstoupí Bůh.
Pro mnohé je to dosud neznámý Bůh.
Ale kostely, které se opravují a osvětlují, se stanou pro mnohé symbolem pozvání, místem, kde člověk najednou pochopí, že je to jeho domov.
( P.Jiří Mikulášek - Přichází král )
