Zamyšlení páté neděle velikonoční.
...Ptali se učence proč je mezi lidmi tak málo soucitu a lásky a tolik hněvu a zloby?
Protože se lidé navzájem neznají. Neví skoro nic o tom co za strachy, bolesti a zklamání jejich soused nosí v duši.
K čemu to vede? Člověka pak snadno napadne: Všichni kolem se tváří šťastně, takže já jsem ve svém trápení vlastně sám. Člověk má pak pocit, že všichni se mají líp. A z toho pak vzniká závist a nepřejícnost.
Ale pocit, že se všichni mají lépe než já je velký omyl. Jako není oblohy bez mraků, není života bez křížů.
Láska spočívá v naslouchání a otvírání srdce. Miluji tě a proto ti pozorně naslouchám a zároveň ti svěřuji své niterné trápení, strachy a bolesti. To je přátelství. Mám někoho, před kým se nebojím odhalit, že jsem křehkou a zranitelnou bytostí. Tato otevřenost otevírá cestu sdílení a to nám pomáhá vytvářet pouta lásky. Vede nás k vzájemnému povzbuzování a pomáhání.
Nyní je Syn člověka oslaven. Je vydán na milost, nemilost, bezbranný, zranitelný, ale oslavený. Sláva nespočívá v udatnosti, se kterou porazím všechny ostatní, ale v pokoře a vydanosti, které ostatní zbaví strachu ze mě. Jak je to všechno jiné než nás učí svět.
Milujte, nehrajte si na dokonalé či na hrdiny. Naučte se mluvit a svých třináctých komnatách. S partnerem, přáteli. Naučte se za svá trápení modlit a prosit za sebe navzájem. To je to, co si přeje Kristus. Svět oslavuje udatné velikány, kteří dosáhli úspěchů.
Bůh oslavuje toho, kdo dosáhne největšího úspěchu - naučí se dělit o tajemství svého srdce. Naučil se vyjadřovat a sdílet lásku. A to nejen s těmi, kdo si to "zaslouží", ale i s těmi, kdo si to "nezaslouží", ale o to víc to potřebují.
Církev je Boží moc, která se oslavuje na lidské slabosti. V evangeliu jsou učedníci, kteří potom, co jim Ježíš všechno krásného řekl, usnou při modlitbě, rozprchnou se, budou zapírat a se strachem se schovávat. Tolik zázraků viděli, tolik moudrosti slyšeli, ale zatím to s nimi není žádná sláva.
Mají před sebou veliký úkol a poslání, ale cesta ke splnění bude dlouhá. Plná zkoušek a pádů. Jejich cílem není dokázat jak jsou schopní a milující, ale seznámit se s Boží láskou, trpělivostí a odpuštěním.
A co bylo určeno pro ně, je i naší cestou. Usilujme o budování vztahů, přátelství, společenství lásky. Jen my můžeme a máme z instituce církve vytvořit rodinu.
Svět od nás očekává a ke své spáse potřebuje zjevování Boží lásky. Kéž se nám to daří...
(PJR)