Zkušení instruktoři autoškoly říkají: dobrý řidič se pozná mimo jiné i podle častého krátkého pohledu do zpětného zrcátka. Zkušení učitele duchovního života říkají: také zde je pravidelný krátký pohled zpět- takzvané zpytování svědomí- jedním ze základních prostředků, bez kterých není skutečný pokrok myslitelný. Můžeme ho označit za jeden z pilířů duchovního života....
Ďábel ví, co je důležité
Každý z nás prochází různými pokušeními. Víme, že pokušení může být nebezpečné pro toho, kdo je nerozpozná a kdo na ně "naletí". Jistý člověk s velkými zkušenostmi v duchovním životě mi říkal, že vůbec první pokušení, které přichází na člověka usilujícího o duchovní pokrok, je pokušení proti večernímu zpytování svědomí. Takové pokušení totiž vede člověka k tomu, aby večerní zpytování svědomí vynechal nebo zkrátil, aby je "odflákl" nebo provedl jen formálně, a tak z něj neměl žádný užitek.
Jedno je jisté. Pokušitel chce opravdově uškodit. Když se mu podaří pokazit, či úplně vyřadit z našeho života večerní zpytování svědomí, dosáhl svého cíle. Kdo totiž denně nezhodnotí uplynulý prožitý den, ten se nepoučí z chyb, které se staly a bude je zítra znovu opakovat. Ztrácí tím také vnímavost pro Boží přítomnost a pro hřích. Kdo denně večer nezpytuje svědomí, ten se pomalu zastaví v duchovním pokroku. Nejen, že málo zná sám sebe, ale je ochuzen i o radost z drobnějších vítězství. V neposlední řadě je třeba přiznat, že večerní zpytování svědomí se může stát výbornou přípravou na zpytování svědomí před svatou zpovědí. Pokušitel dobře ví, kudy na nás. Ten, kdo chce opravdově uškodit, hledá, kde je to nejúčinnější.
Kdo chce zabít, nebude píchat do ruky či do nohy, ale namíří jinam...Každý den máme konat pokrok v lásce každý den je šance od Pána Boha posunout se kupředu na cestě ke svatosti, udělat další krok v boji proti hříchu. Měl tedy zřejmě pravdu onen dobrý člověk, když říkal, že první pokušení může směřovat právě proti večernímu zpytování svědomí.
Tři jednoduché otázky
Jak tedy dělat večerní zpytování svědomí? Nechci zastírat, že je mnoho různých možností a doporučuji, aby si každý našel svou vlastní cestu. Nikdy by však neměla chybět vděčnost za dobra, která jsme přijali, a lítost s odprošením za hříchy a nevyužité příležitosti ke konání dobra. Osobně bych doporučil položit si každý večer tři otázky. Nebojte se, forma tohoto zpytování nemusí být dlouhá, někdy se vejde do pouhých 2 minut! Tak tedy:
1. Čím mi dnes udělal Pán Bůh radost?"
Tato otázka nás činí vnímavým pro Boží blízkost a lásku v našem životě. Jsme pak více schopni si uvědomit, že všechno je Boží dar, a vede nás to k pozornosti vůči Božímu obdarování. Výslednou odpovědí je kladný optimistický pohled a také vděčnost. Nic není samozřejmost, všechno je dar- Bože, děkuji!
2. Čím jsem dnes já udělal Pánu Bohu radost?"
Znamená to projít si celý den a ptát se, zda jsem vědomě něčím potěšil Pána Boha nebo bližní. Zde je dobré zkontrolovat úmysly, které jsem měl, zda z nich mohl Bůh poznat, že Ho mám rád. Výsledkem odpovědi na tuto otázku by mělo být rozhodnutí: "Pane, chci, abys ze mě mohl mít zítra ještě víc radosti."
3. Čím jsem dnes Pána Boha zarmoutil?"
Máme se ohlédnout za celým dne a litovat promarněných možností k dobrému a také svých hříchů. Odpovědí na tuto otázku by měl být nejen výčet konkrétních mínusů, ale především opravdová lítost a předsevzetí: "zítra se budu snažit lépe."
Mohu potvrdit, že pokud se člověk dlouhodoběji zaměří na tyto tři otázky, stává se víc tím, kdo vědomě spolupracuje s Bohem, a kdo radostně prožívá svůj osobní duchovní růst. Pro ty, kteří chtějí intenzivněji směřovat k blízkosti s Bohem, doporučuji vzpomenout si na tyto tři otázky, každé dvě hodiny. Ne však moc obšírně, ale spíše jen pro připomínku, aby v nás pozornost pro Boží obdarování, úmysl dělat Pánu Bohu radost a ostražitost vůči hříchu byly stále živé.
P. Marek Dunda
Zdroj: časopis Milujte se! 6/2008, str. 53-54, článek naleznete
zde.
