V posledních letech se v naší zemi začalo praktikovat přijímat Eucharistii na ruku. Připadá nám to jako normální, bereme to jak samozřejmost.
Velice mě šokovala slova, která řekl kněz na závěr mše sv. v jednom z brněnských kostelů:
„ Přišel mi poštou dopis od jedné paní, že mi posílá 18 hostií, které v kostele přijala, ale přijímání nedokončila. Zaslala mi je, aby nedošlo k jejich znesvěcení. Pán Ježíš přišel zabalený v igelitovém sáčku poštou."
Je to hrozné. Ke kolika svatokrádežím denně takto dochází? Co se děje s Pánem Ježíšem, který je tak bezbranný, který se vydává do krajnosti?
Ještě před několika desítkami let přijímali naše babičky Eucharistii v kleče, později se začalo přijímat ve stoje a dnes se běžně přijímá na ruku. Když se nad tím zamýšlím tak i tento náš postoj ke sv. Přijímání vydává svědectví o našem životě, naší pokoře, lásce a vztahu k Pánu Bohu.
Z toho, že Pán Ježíš dovolí, aby se s Ním zacházelo jako s tím nejposlednějším tvorem na zemi, nám ukazuje, jak moc nás miluje. Jak i přesto, že se mi před Ním odmítáme sklonit, On se nám vydává zcela, nechává po sobě šlapat, urážet se… Pro mě osobně je to ten největší důkaz lásky, který mi Pán Ježíš mohl dát.
Je to důkaz lásky, který se děje každý den , důkaz kterého jsem přítomna. A nejen já, ale i ty a každý kdo se zúčastní mše svaté a přistupuje k sv. Přijímání.
Zkusme odpovědět na tuto lásku, začněme jí bránit. Každá matka brání své dítě a snaží se, aby její dítě zbytečně nevystavovala nebezpečí. Vraťme se k tomu, že budeme přijímat do úst.
Nevím, jak to u nás funguje, ale třeba by se mohli kněží domluvit a společně se zasadit o to, aby se zakázalo přijímat na ruku.
Připojuji odkaz na internetové stránky, kde je patrné, že při přijímání na ruku vám můžou zůstat v dlani malé částečky proměněné Hostie – tedy samotného Pána Ježíše.
Krátký film Přijímáte na ruku? zde.
