Nabízím další "modlitbu" - úvahu z knihy Setkání s Ježíšem.
Pane, jsem špatné pole pro tvou lásku, kamenité a tvrdé. Každý hospodář by se ho už zbavil
Ty se však pokoušíš znovu a znovu,sotva ve mně tvá poslední setba uschla a udusila se v starosti a pohodlnosti a blahobytu.
Rozdáváš se plnýma rukama Bůh v chlévě, Bůh v slově den za dnem.
Pane, mé srdce se zatvrdilo v sebelásce, v touze po uznání, vzestupu, majetku.
Mé srdce je pevně udupané zklamáními a hořkostmi mnoha let.
Mé uši jsou ucpané, mé oči zacloněné i proti tvému slovu, tvému světlu.
Pane, jenom ty však máš slova slova věčného života. Jen ty dáváš odpověď na rdousící otázky mého srdce.
Proto tě prosím, vyorej své brázdy do mého srdce, zaboř svou radlici hluboko do půdy, i kdyby měla téci krev.
Pošli svá slova jako šípy, jejichž háčky se už nedají uvolnit, aby konečně zapustila kořeny a přinášela plody.
