Byl jednou velmi mladý a bohatý muž. Ať měl, co měl, šťasný nebyl. "Mám takový majetek a přece nejsem šťastný. Co to jen se mnou je? Nejsem snad nemocný?" tázal se boháč. Navštívil mnoho lékařů v naději, že mu pomohou. Ale nepodařilo se jim žádnou nemoc objevit. "Jste zdravý jako řepa," říkali lékaři - a pacient odcházel nešťastnější než dřív.
Nakonec se vypravil k jednomu moudrému člověku, který byl vyhlášený po celé zemi. Mnoha lidem už pomohl. "Nevím, co se mnou je," svěřil se mu mladý muž. "Měl bych být nejšťastnějším člověkem na zemi, protože mám všechno po čem lidské srdce touží. Ale šťastný přesto nejsem."
"Vše, po čem srdce touží?" ptal se mudrc přemýšlivě a dlouho se na mladíka zadíval. Pak otevřel skříň a vyndal z ní krabici, která byla plná zrcadel. "Tak se podíváme, v čem je příčina vašeho trápení," řekl mudrc.
"Máte dům?" "A ne jeden!" odvětil mladík hrdě. "Mám tři domy a vynášejí mi slušné peníze." Mudrc přikývl a pověsil jedno zrcadlo na zeď. "Patří vám nějaké pozemky?" "Ano, samozřejmě, mám hodně pozemků a jsou velmi úrodné." Mudrc vzal druhé zrcadlo a připevnil ho na zeď. "Autem také jezdíte, viďte." "Jedním? Kdepak, dvěma!" zdůraznil mladík. "Teď jsem si koupil nejnovější model terénního vozidla." Mudrc vyndal z krabice další zrcadlo a přidal ho na zeď k předchozím. "Mám také velkou knihovnu!" Pochlubil se mladý muž. "Dva tisíce knih mi říká "pane"!" Mudrc vzal do ruky další zrcadlo a určil mu opět místo na zdi. "Hodně cestuji," rozpaloval se návštěvník. "Znám už skoro všechny země světa." A pokračoval ve výčtu věcí, které vlastnil. Mudrc neúnavně věšel na zdi pokoje zrcadlo za zrcadlem. Nakonec už nebylo místo, kam by se dalo umístit další zrcadlo.
"
"Rozhlédněte se kolem sebe, řekl mudrc mladíkovi. "Co vidíte?" "Vidím sebe." " A tady?" ukázal mudrc na protější stranu. "Taky sebe," zněla odpověď. "Rozhlédněte se dobře, objevíte ještě něco jiného?" "Ne," odvětil muž. "Všechna zrcadla ukazují můj obraz."
Tu si mudrc povzdechl a řekl: "Teď jsme, příteli, objevili příčinu vašeho trápení. Při všem, co jste dosud dělal nebo získal, jste viděl jen sebe. Myslel jste jen na sebe. Ale z toho žádný člověk nemůže žít.
Naslouchejte hlasu vašeho smutného srdce. Srdce přece touží po větším bohatství, než jsou domy, polnosti a auta. Chce víc, než se dá koupit za peníze. Je stvořeno pro lásku. Srdce má klíč k jiným lidským srdcím, a tím je dobré slovo. Příteli, můžete se uzdravit ze své nemoci, když se naučíte nemyslet jen na sebe. Člověk totiž není stvořen pro sebe, ale pro druhé. Mějte stále před očima druhého člověka. Pak budete mít vše, po čem srdce touží."
